Júri Arrak, «Scene 1» (1980) Lithograph on Paper. 35 x 45 cm

Jüri Arrak, Nadia Barkate, Vytenis Burokas, Beth Collar and Angels Miralda

The Sea Monster, The Bear is a string of visual mythopoetic that use narrative and image to construct new narrations. Painting, drawing, and sculpture act as a set of visual cues that reveal and imply, a palimpsest of evolving stories that always loop back to basic themes of humanity. Imagining the world of folktales and rich varieties of fables, the exhibition combines poetics with politics of intimacy, individuality, and shared community understanding. Myths are a global phenomenon that responds to deep human existential needs, making it a vehicle to understand hidden psycho-geographic truths.

The artists in the exhibition refer to specific historical moments in local history, or to a personal disposition inherited from surrealist practices rooted in the history of art. Myths often perform a function of psychoanalysis as people use them to interpret their own lives and get to know sacred realities. The cornerstone of Western myth lies in the Greco-Roman tradition, but even this comes from traditions that span back further millennia through the tribes of Thrace and the Danube, and earlier nomadic communities. Local myths persevere against Hellenic culture with parallel archetypal characters.

Using the thesis of Robert Graves in his Introduction to Greek Mythology, the exhibition argues that the narrative tradition is an evolving line of thought that reveals sacred truths about politics and human nature like evolutionary links in a chain. Certain schema repeats itself in what proves to be a human necessity for poetics.

Angels Miralda

——————————————————————————————————————–

O mořské příšeře a o medvědovi

Srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku výstavy The Sea Monster, The Bear, vedenou kurátorkou Àngels Miralda, která se uskuteční ve čtvrtek 6. února 2020 od 18:00.

Výstava The Sea Monster, The Bear soustředí obrazy našeho myšlenkového procesu, které vychází z historické skutečnosti a používá je pro analogii uplatňování zavedených kurátorských metod. Pro naplnění svého kurátorského záměru využívá strategie prvně použité v projektu Trilogie života (1971–74) od Piera Paola Pasoliniho. Cílem výstavy je shromáždit sérii událostí vyjádřených v obrazech i objektech, a které tak přesahují i do individuálních příběhů. Pasoliniho trilogie je pojata jako antologie příběhů několika autorů, v níž je daného pocitu dosaženo prostřednictvím estetiky vyprávění. Způsob, jímž každá generace obohacuje svou dynamiku o regionální kulturní tradice, se neliší od toho, jak byly shromažďovány a předávány již po staletí. Od ústní tradice příběhů Tisíce a jedné noci (circa 7. st. n. l.), přes první dílo, jež Geoffrey Chaucer napsal ve své rodné angličtině – Canterburské povídky (1400 n. l.) –, až po Dekameron (1353 n. l.) Giovanniho Boccaccia se kompilace stává jakousi meta-sbírkou zrcadlící proces, jímž je do struktury každé knihy vepsána pluralita hlasů.

Fragmentární struktura těchto příběhů, které jsou založené na orální historii, je ve své podstatě vzpurná. Populární kultura, která vychází z principů lidových tradičních pohádek a lokálních mytologií, slouží různým účelům od umravňování až po budování sdílených kulturních hodnot, a v podobě kakofonní světáckosti se vynořují z lidského nevědomí, jemuž nebyla doposud přiznána náležitá hodnota. Slouží zde jako zahalená kritika aristokratických a náboženských elit nebo jako nositelka tisícileté moudrosti. Výstava nabízí jak pluralitu a příběh, tak i nelineární historii, která je zde v roli mocné kritické metody a historického revizionismu. Výstava The Sea Monster, The Bear je kompilací, v níž několik událostí přináší celistvý pohled, a pohyb od jedné k druhé je – byť jen fragmentárně – naplněn významnou prázdnotou.

Tento veřejný program je součástí Žižkovských prvních čtvrtků. Každý první čtvrtek v měsíci žižkovské galerie současného umění prodlouženou otevírací dobu, při níž uvádí komentované prohlídky, performance, přednášky či samotné vernisáže.